Popsat několika slovy skandály českého soudnictví z posledních pěti let je poměrně snadný úkol – neschopnost, neefektivita, podvody, lhaní, zločin, propojení s mafií, klientelismus, alkoholismus… Problém není ani tak v systému justice či legislativě, jako spíše v osobách českých soudců, kteří často svoji profesi vykonávali již za minulého režimu, někteří z nich se dokonce podíleli na souzení disidentů. Téměř 20 let po sametové revoluci by však situace mohla být lepší, kdyby došlo ke generační obměně soudců, které však v minulosti zabránil svým rozhodnutím prezident Klaus.
Posledním skandálem, který otřásl českou justicí je případ soudce mladoboleslavského soudu Pavla Nagyho, který si vymyslel celé hlavní líčení, které vůbec neproběhlo, sepsal z tohoto líčení zápis i závěrečnou řeč žaloby i obhajoby. Za neuvěřitelně skandální lež a podvod však nebyl vyhozen (jak by se stalo v každé normální vyspělé společnosti), ale Nejvyšší soud ho potrestal pouze 25 % snížením platu. Je to jen další ukázkou toho, jak soudci vzájemně kryjí své přestupky a přečiny, ukázkou toho, že ani podvody a lhaní nejsou překážkou k tomu, aby člověk vykonával tak zodpovědnou práci, jakou funkce soudce bezpochyby je. U soudce Nagyho se však nejednalo o ojedinělé selhání – již v minulosti měl potíže kvůli neúměrnému protahování případů, nekvalitně odváděné práci a ztrátě pěti soudních spisů. Ani to však nebylo pro kárný senát dostatečným důvodem pro jeho odvolání z funkce. Věřím, že připravovaná reforma justice z rukou ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila ukončí systém, kdy soudci jsou trestáni svými kolegy a zcela okatě jim nadržují a přistupují k jejich přestupkům shovívavě.
Soudce Nagy však není jedinou černou ovcí z řad soudců, kteří trvale snižují kredit a respekt vůči celému justičnímu systému. Můžeme jen vzpomenout na aféru konkurzního soudce Jiřího Berky, který se zapletl s mafií, jež likvidovala firmy především v severních Čechách, na soudce pražského vrchního soudu Zdeňka Sováka, který opisoval odborné texty svých kolegů a vydával je za své a způsobil dopravní nehodu v těžké opilosti. Za toto své chování byl potrestán směšnou pokutou 1.500 Kč a nyní je z něho opět „ctihodný“ soudce. O tom, že o jeho nepotrestání se postarala skupina konkurzní mafie kolem soudce Berky (konkrétně hlava tohoto gangu Vladislav Větrovec) je dalším naprosto skandálním rozměrem současné situace v justici. A pokračovat bychom mohli soudkyní rokycanského Janou Sládkovou, která opakovaně chodila do soudní síně opilá na mol, navíc způsobila dopravní nehodu – opět pod vlivem alkoholu. Tato soudkyně opět nebyla ze své funkce odvolána a pravděpodobně by soudila dodnes, kdyby sama nepodala výpověď. Podobná situace byla u soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 Miroslavy Trčkové, která opilá dokonce usnula přímo v soudní síni… a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.
Jak mají občané ctít nezávislost justice a respektovat soudní systém, pokud je založen na lidech, kteří nemají přinejmenším žádný morální kredit? Jediným efektivním řešením je co nejrychlejší generační obměna soudců a jejich nahrazení lidmi, kteří vidí v roli soudce své poslání a nejen způsob obživy. Takovými lidmi mohou být noví soudci – soudní čekatelé. Od roku 2005 se však táhne spor prezidenta Klause o jmenování soudních čekatelů do funkcí soudců a to z toho důvodu, že jsou podle Václava Klause příliš mladí. Je třeba podotknout, novela zákona o soudech a soudcích zvyšuje minimální věk nutný pro jmenování do funkce soudce z 25-ti na 30 let, avšak zároveň určuje výjimku pro stávající soudní čekatele, kteří se na výkon této funkce již připravovali. Přesto, že se považuji spíše za Klausova příznivce a domnívám se, že je skutečným důstojným prezidentem této země (na rozdíl od svého předchůdce), jeho postoj k soudním čekatelům v situaci, v jaké se česká justice nachází považuji za naprosto skandální. Již v roce 2005 samotné ministerstvo spravedlnosti upozornilo, že kvalita mladých soudních čekatelů je nesrovnatelně lepší než u uchazečů střední generace, kteří se v oblasti práva pohybovali již za minulého režimu. V tiskové zprávě ministerstva spravedlnosti se dokonce tvrdí, že na rozdíl od soudních čekatelů mladších 30-ti let se „nejednalo o špičkové právníky, kteří by ve funkci soudce viděli přirozené završení své právnické kariéry, ale naopak o ty, kteří z nějakého důvodu ve své profesi neuspěli a své jmenování soudcem vidí jako příležitost, jak začít znovu". Určitá část soudních čekatelů, na základě prezidentova diskriminačního odmítnutí, svou kariéru soudce vzdala a raději odešla do mnohem lépe placeného soukromého sektoru.
V současné době působí v ČR ve funkci soudce téměř 3000 lidí, pouze necelých 16 % z nich jsou lidé mladší 35-ti let. Dle statistik se u nich téměř nevyskytují stížnosti či přečiny. Nepochopitelné rozhodnutí prezidenta Klause tak odsunulo termín „očisty“ českých soudů od lidí z pochybnou komunistickou minulostí, od lidí s pochybným morálním kreditem, od lidí náchylných ke korupci a neschopnosti. Václav Klaus tak posunul termín, kdy si budeme moci všichni říct, že žijeme v právním státě, kdy bude všeobecný respekt k justici a kdy konečně bude všeobecné povědomí o univerzální vymahatelnosti práva. Do té doby jsme nuceni žít v zemi s postkomunistickou justicí, s opilci v talárech a soudci s mafiánskými kontakty.
