Je to jako nikdy nekončící příběh. Holandsko – země v minulosti charakteristická liberálním přístupem k jiným kulturám, náboženskou a kulturní tolerancí, otevřená imigrantům z celého světa - se opět potýká se zlobou a nenávistí „vlastních“ muslimů. Jejich rostoucí počet proměňuje tuto zemi pomalu, ale jistě v místo, kde zanikají tradice evropské demokracie a svobody slova. Poslední ukázkou je zákaz prezentace filmu „Antikorán“ holandského politika Geerta Wilderse , předsedy Strany svobody . Film měl pojednávat o Koránu, jako knize, která podporuje netoleranci, násilí a terorismus.
Holandsko bylo celá léta považováno za nejtolerantnější zemi světa. Dnes je považováno za zemi, která ukazuje, že levicová idea multikulturní společnost je utopie, která ohrožuje hodnoty, jež považujeme za základní stavební kámen moderní společnosti. Holandsko se v posledním desetiletí proměnilo z té udávané tolerantní a klidné společnosti do společnosti strachu, politické korektnosti a cenzury. Za svou opovážlivost mluvit otevřeně o nebezpečí rostoucího počtu muslimských imigrantů již zaplatili životem pravicový politik Pim Fortuyn , kterého za jeho protiimigrantské postoje zavraždil levicový fanatik v roce 2002. Následoval režisér Theo van Gogh , kterého demonstrativně rozstřílel a probodal imigrant muslimského vyznání Mohammed Bouyeri za film „Submission “, ve kterém autor kritizoval násilí na ženách, které běžně praktikují muslimové. Nyní za svou „troufalost“ vyjádřit svůj názor na islám platí Gert Wilders, který je nucen žít pod trvalou policejní ochranou, neboť stovky muslimů mu vyhrožují zabitím.
Přestože Wildersův film ještě nebyl uveden, holandské úřady se zalekly reakce domácí početné muslimské menšiny a pravděpodobného násilí. Varováním je hysterická reakce muslimského světa po otištění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jylland Posten , jež vedlo k vypalování ambasád Dánska v muslimském světě a vyhrožováním evropských muslimů, že přijde v Evropě obdoba 11. září a holokaustu.
Osobně nejsem obecně proti imigraci, ale důsledně chci trvat na tom, aby příchozí imigranti respektovali naši kulturu a naše hodnoty. Šaria, mnohoženství nebo burky však do takové kultury nepatří. Pokud muslimové odmítají respektovat naše hodnoty, nechť si klidně zůstanou v zemích svého původu – nechť je nám Holandsko varováním, kam až může zajít liberální imigrační politika. Nechci se dočkat situace, kdy budou ČR opouštět tisíce lidí každý rok, protože se tam kvůli nenávisti muslimů nedá žít (každý rok opustí trvale Holandsko kolem 30.000 původních Holanďanů), nechci se dožít toho, že muslimští teenageři budou zapalovat po nocích automobily a rabovat, tak jako to dělají ve Francii, nechci mít strach z toho, že mi tlupa muslimů znásilní ženu nebo dceru jen proto, že není zahalená, tak jak se to děje v Malmö.
O mnoho horší je však postoj politiků a úřadů (většinou z levého politického spektra) vůči kritikům islámu a jeho násilné povahy. Pokusy o cenzuru, dehonastace a ostrakizace nositelů těchto názorů jsou skutečným ohrožením svobody slova. Nežádám nic víc, než respekt k našim hodnotám a svobodě a odmítnutí násilí. Pokud jsem v nějaké muslimské zemi, tak se snažím chovat podle jejich zvyklostí a tradice – pokorně a s respektem. Žádám tedy stejný respekt pro naše zvyklosti a kulturu. Od politiků pak respekt ke svobodě slova – byť se jim nemusejí radikální kritika islámu líbit.
Svůj příspěvek bych zakončil názorem liberálního tureckého vůdce Mustafy Kemala Atatürka :
„Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy” (citaci z knihy Jihad in the West ).
