Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Udělal z nás E. Beneš národ zbabělců?

30. 09. 2008 8:21:39
Rok 2008 je plný výročí osudových osmiček naší národní historie. 30. září si tak připomínáme jedno z nejsmutnějších výročí svobodné Československé republiky – podepsání Mnichovské dohody, kterou evropské mocnosti rozporcovaly a násilně rozbily Československou republiku. Zároveň si připomínáme výročí zbabělosti a historického selhání tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše – muže, který poslal odhodlanou a po svobodě toužící armádu Československé republiky z opevnění a zákopů domů bez jediného výstřelu. Konec letošního září by tak neměl být jen připomenutím zrady našich francouzských a britských přátel, ale také připomínkou zrady největší – zrady, které se dopustil prezident Edvard Beneš na vlastním národu.

Již celé léto a podzim 1938 byla Československá republika pod značným mezinárodním tlakem kvůli odhodlání bránit celistvost země proti separatistickým tendencím sudetoněmeckých nacistů. Ti, výrazně podporováni z nacistické Třetí říše prováděli teroristické akce na celém území Sudet zejména proti cílům představujícím Československou republiku – úřady, stanoviště finanční stáže, četnictva i armády, doložené jsou však i útoky na české civilisty a dokonce Němce loajální k Československé republice. Ojedinělé útoky henleinovských teroristů přerostli v de facto povstání v září 1938. Československé orgány zareagovaly zcela správně a 23. září vyhlásil prezident Československé republiky Edvard Beneš všeobecnou mobilizaci. Sjednocený národ byl tak odhodlán bránit svou svobodu jednotně, jako patrně nikdy předtím v historii, armáda byla připravena po morální, technické i logistické stránce. Během 5-ti dnů 1.350.000 vojáků zaujalo obranná postavení podél hranic, plně obsazeny byly pohraniční pevnosti. Vláda jednostranně odmítla požadavky nacistického Německa (odevzdání převážné většiny území Sudet nacistickému Německu), jehož v té době podporovaly vlády Anglie i spojenecké Francie, jež se naivně řídily politikou appeasementu. Nejtěžší den pro svobodné Československo nastal 29. září 1938, kdy zástupci Británie, Francie, Německa a Itálie Neville Chamberlain, Édouard Daladier, Adolf Hitler a Benito Mussolini podepsali tzv. Mnichovskou dohodu , která nařizovala Československu přenechat sudetská území nacistům. O den později 30. září vláda – i přes odpor armády – mnichovský diktát přijímá. Obrovský šok, ponížení a zklamání se v odhodlaných vojácích československé armády násobí, při představě splnění rozkazu prezidenta Edvarda Beneše, který jim nařídil neklást odpor německému Wehrmachtu, opustit opevnění a ustoupit do vnitrozemí. Odhodlanému národu tento rozkaz doslova morálně zlomil páteř a důsledky tohoto selhání (a nebál bych se říct zrady) prezidenta Beneše se s námi nesou do dnešních dnů.

Z hrdinů (kteří neodešli do zahraničních armád) se tak během okupace po 15. březnu 1939 často stávají zlomení muži bez vize pozitivní budoucnosti, bez ideálů a často i s absencí vlastenectví – pouze s touhou po přežití. Rozmáhal se proslulý keťasismus a v menší míře i udavačství. Skutečná elita národa – ti kteří pro svou vlast opustili své rodiny, manželky i přítelkyně – válčili v té době na západě, východě i v Africe za naši svobodu a často zaplatili cenu nejvyšší.

Benešovo osudové a tragické selhání se však bohužel opakovalo. Po skončení války bylo třeba zúčtovat se zrádci z řad sudetských Němců. Beneš nebyl schopen zabránit excesům při odsunu sudetských Němců, nezabránil jejich lynčování a zabíjení ze strany civilistů i členů Revolučních gard. I přes nepochybná provinění a zločiny sudetských Němců je nepřijatelné jakkoli násilně zasahovat proti civilistům či zajatcům. Přestože viděno dnešní optikou byl odsun nepřijatelný (zejména z důvodu paušalizování viny na většinu sudetských Němců, mezi kterými byli i antinacisté), v roce 1945 považuji odsun Němců z Československého území jako jediné preventivní řešení dalších etnických konfliktů i jako poměrně humánní trest za jejich zradu a následné usmrcení 360.000 československých občanů během okupace. Přesto je na místě z pozice vítěze vyjádřit politování nad excesy a násilnostmi, které se během tzv. divokého odsunu událi.

Češi a Slováci po zkušenostech se zradou západních mocností rádi po roce 1945 naslouchali komunistům a závanům východních větrů ze Sovětského svazu. A následovalo třetí a opět tragické selhání Edvarda Beneše – v roce 1948 nezabránil komunistům v nástupu k moci a uvrhl naší zemi na dlouhých 42 let do temného teroru rudé lůzy.

Nechť je pro nás rok 1938 i selhání prezidenta Beneše mementem. Národ, který není ochotný bojovat za svou svobodu a nezávislost, si svobodu a nezávislost nezaslouží. Nemohu proto souhlasit se Zák. 292/2004 Sb., který navrhl Senát Parlamentu ČR a který říká, že „Edvard Beneš se zasloužil o stát“. Ze všech výše uvedených důvodů si myslím, že Beneš se spíše zasloužil o likvidaci morálního kreditu národa. A ani tisícovky hrdinů východního i západního odboje nemohou zachránit pověst Čechů jako „národa zbabělců“. A věřte, že jako patriota mne toto tvrzení bolí dvojnásob.

Armáda Československé republiky nemohla v roce 1938 porazit nacistický wehrmacht – mohla ho však na měsíce zadržet, mohla mu způsobit velké škody, mohla oddálit napadení Polska a zahájení druhé světové války v roce 1939. Je možné, že bychom se poté ani nepřiklonili v sovětskému komunismu, je možné, že by nedošlo k holokaustu ani masakru v Katyni atd. A všem pochybovačům o úrovni tehdejší armády a odhodlání doporučuji tento link nebo se jen zamyslet, nad tím, že boj malého národa o přežití proti silnějšímu nepříteli není nikdy marný. Dokázali to ve druhé světové válce Poláci proti Němcům, Finové proti Rusům a nakonec i legendární Habešané, kteří neváhali na italské tanky zuřivě útočit pomocí koní a velbloudů.

70. výročí mnichovské zrady je skvělá příležitost k zamyšlení nad tím kdo jsme, zamyslet se nad chybami našich předků, příležitostí obnovit naši hrdost a vzpomenout na tisíce těch, kteří v druhé světové válce padli za svobodu naší vlasti. Z jejich smrti – naše svoboda.

Autor: Pavel Sibřina | úterý 30.9.2008 8:21 | karma článku: 24.15 | přečteno: 3523x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Pavel Vávra

Husiti a islamisti - paralela sociologicko historická

Ptáte se co chci srovnávat? Ano, čtete správně - husity s islamistickým terorem. Je tu jen jeden jediný rozdíl. 600 let

26.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 302 | Diskuse

Michal Loukota

Je inkluze ideologický projekt?

Podle ODS ano, v kritice inkluze se pak zvláště angažuje Václav Klaus ml. Tento názor nesdílím, i když vnímám problémy, které přináší.

26.9.2017 v 17:18 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 276 | Diskuse

Přemysl Čech

O třetím výročí snahy zničit Rusko za pomoci myší..

EU dělá opravdu často slavná rozhodnutí, třeba to, že právě před třemi roky zakázalo české firmě vyvážet do Ruska naše sofistikované pasti na myši, krysy a potkány nejspíše v domnění, že tito hlodavci ji pomohou tu zem vyhladovět.

26.9.2017 v 14:59 | Karma článku: 25.88 | Přečteno: 442 | Diskuse

Karel Pavlíček

Samizdat III.: Svět jak má být, skončil v roce 1914 na sv. Annu

Teoreticky by nás lidé ve vedení společnosti za naše daně měli chránit před nebezpečím, tihle nás okrádají, předhazují nás lobbistickým skupinám, oligarchům s jejich subvencemi a dotacemi, tisknou peníze a zadlužují nenarozené

26.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.13 | Přečteno: 197 | Diskuse

Aleš Merta

Dovozem levné pracovní síly k vyšším mzdám?

Téměř všechny politické strany nám před volbami slibují růst mezd a naivní občan jim to „žere“, protože tato perspektiva je velice lákavá.

26.9.2017 v 13:23 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 402 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.